Au-pair
Příspěvky
Tak je tu zase nový týden
24. 9. 2008
Tak je tu další týden a opět stejný koloběh. Uklízíme, staráme se o děti, vozíme ja na kroužky, vaříme, Míra dostal za úkol natřít namodro takovej malej domeček, kterej daj k takovýmu malýmu jezírku, který tu maj a já dneska asi upěču štrúdl.
Knebworth - náš první výlet
21. 9. 2008
Je večer, kolem desáté hodiny místního času a my s Ájou sedíme na gauči v obýváku, čučíme na Pána prstenů (samozřejmě v angličtině ), popíjíme českýho gambáče, hlídáme děti a myslíme na vás.
Pilně studujeme
18. 9. 2008
Dnes je čtvrtek a my máme za sebou již dvě lekce v naší jazykové škole. Tyto hodiny byly zatím více méně seznamovací a na jakési rozmluvení, ale od příštího týdne to začne naostro.
Pondělí - co se všechno dneska dělo
15. 9. 2008
Tak mám za sebou pondělí, tedy první den, kdy jsem musel něco dělat, protože o víkendu, kdy jsem dorazil dělat nic nemusíme.
Tak už jsme tu ve dvou!
14. 9. 2008
Jo jo, je to tak. Neztratil jsem se, nezatkli mě na hranicích, ani nic jinýho se mi nestalo, tak jsem včera kolem 15:30 jejich času (minus 1 hodina) dorazil na autobusové nádraží v městečku Stevenage, kde na mě už čekala mamina Sára, mladší kluk Isaac a moje Ája.
Druhý týden
10. 9. 2008
Tak už jsem tu druhý týden a můj názor na rodinu McMahon se nezměnil. Jsou ke mně stále moc milí a pozorní. Jen mi stále nejde v chatičce bojler, ale tento týden by měl dorazit opravář, tak uvidíme, ale když to tak vezmu, tak tu stejně moc nejsem. Většinu času trávím u nich. Buď plním své povinnosti, o kterých bych se nyní chtěla rozepsat více a nebo si s nimi povídám, či koukáme večer na televizi. Jsem prostě jako normální člen rodiny, což je strašně fajn.
Naše rodinka - první týden
7. 9. 2008
Na autobusovém nádraží ve Stevenage jsem čekala asi deset minut, když se ke mně přihlásila mile vypadající žena, tedy Sarah, maminka rodiny a odvedla mne do auta, kde už čekal zbytek rodiny, která byla nakupovat, proto měli malé zpoždění. Vrátili se totiž den před tím z třítýdenní dovolené v Brazílii, takže museli doplnit domácí zásoby. Byli velice příjemní.
Cesta
7. 9. 2008
Nastal den O (odjezdu). Ráno jsem si zabalila věci. Marně jsem doufala, že se mi vše vejde do jedné krosny. Nakonec jsem musela vzít ještě velkou sportovní tašku s tím, že ji hold budu muset doplatit (v autobuse zavazadlo navíc, či rozměrnější nebo přes váhu, stojí 300 korun a musí se vejít do autobusu, jinak máte smůlu...) a doufala jsem, že mi s tím v Anglii někdo pomůže a že se mi podaří nerozflákat perníkovou chaloupku, kterou jsem jim vezla jako dárek a ukázku toho, čím je naše město proslavené (nemohla jsem přeci vzít Janeckýho ;))
Předodjezdová schůzka a balení věcí
6. 9. 2008
Tak to by bylo. Rodinku jsme měli jistou, přijet jsme měli prvního nebo druhého září, tak teď už nás čekalo "jen" zařizování věcí ohledně školy, peněz, balení a podobně. Na vše jsme měli zhruba tři týdny.
Jak jsme si vybírali rodinu - druhý pokus
5. 9. 2008
Po zkušenosti s první rodinou a s trochu rozpačitými pocity ohledně práce Student Agency jsme tedy čekali na rodinu další a doufali, že vše proběhne hladčeji. Čtrnáct dní se nic nedělo a my v klidu odjeli na stolně tenisové soustředění do oblíbených Voděrad, kde jsme byli jako trenéři a sparingové.