Předodjezdová schůzka a balení věcí
Tak to by bylo. Rodinku jsme měli jistou, přijet jsme měli prvního nebo druhého září, tak teď už nás čekalo "jen" zařizování věcí ohledně školy, peněz, balení a podobně. Na vše jsme měli zhruba tři týdny. První věc, kterou jsme měli dle přání agentury udělat, bylo zajistit si dopravu do Anglie a sdělit jim čas, kdy dorazíme na místo setkání, tedy do Londýna či přilehlých letišť. Vzhledem k finanční stránce a výhodné otevřené zpáteční jízdence, jsme si vybrali autobusovou dopravu přímo od Student Agency. Jejich autobusem jsem již cestovala před tím do Vídně. Vše proběhlo tenkrát hladce. Jeli jsme luxusním žlutým autobusem, dostali jsme zadarmo teplý nápoj, časopisy, sluchátka na poslech hudby či videa, které nám cestou pouštěli a hlavně jsme si kdykoli mohli dojít na WC, kterým je autobus vybaven. Tak jsem si řekla, proč ne, pojedeme jím i do Anglie. Jízdenky tak byly zarezervovány na 31.8. 17:30 z Prahy. V Londýně jsme měli být druhý den v 11:15 anglického času. Rodina nás poprosila, zda bychom se z Londýna nemohli přesunout do Stevenage, které je blíže k jejich domovu. Souhlasili jsme. Nezdálo se to jako veliký problém, stačilo ve 12:00 přesednout na autobus, stavící na tom samém nádraží. S agenturou jsme se poté dohodli na předodletové schůzce, kde jsme dostali podrobnější info o rodině a spoustu dalších informací o našem pobytu na velkém ostrově. Při té příležitosti jsme doplatili poplatek za zprostředkování pobytu a zaplatili si i roční pojištění od Allianz, které Student Agency nabízí. V dalších 14 dnech před odjezdem nás čekalo opravdu hodně zařizování. Tedy abych byla přesnější, spíše mě, protože Míra zjistil, že musí ve škole složit ještě jednu zkoušku, jinak ho nepustí do dalšího ročníku a tak se jeho odjezd posunul o dalších 14 dní. Z této novinky jsem nebyla nijak nadšená, ale co se dalo dělat. Řekla jsem si, že těch 14 dní to tam sama nějak zvládnu. Ale zpět k zařizování. Důležité bylo požádat o přerušení studia, které mi povolili. Dále jsme se museli odhlásit ve zdravotní pojišťovně, abychom tady rok zbytečně nemuseli platit pojištění, vyměnit peníze, kterých jsme si s sebou brali celkem dost. Počítali jsme, že si rovnou vezmeme peníze i na zaplacení prvního školného. Pak už jen zbývalo nakoupit potřebné věci jako pořádné boty, krosnu, nějaké dárky pro novou rodinku a mohla jsem jet. Nejhorší na všem bylo loučení. Vtipné bylo loučení se spoluhráči z pingpongu, teda jestli to můžu tak nazvat, pže skoro půlka nepřišla!!!! ale to jim nedaruju, si ještě vypijou!!!! ale nejmilejší človíčkové tam byli, to je hlavní. Spolužáci z vejšky mě nechtěli pustit a kdyby ještě chvíli ryli, asi bych tam s nima zůstala, budou mi moc chybět. A nakonec loučení s rodinou a Lenýskem, což je můj malej chlupáč, který jsme, jak se říká, řádně ořvali.
Ája