Tak je tu zase nový týden
Tak je tu další týden a opět stejný koloběh. Uklízíme, staráme se o děti, vozíme ja na kroužky, vaříme, Míra dostal za úkol natřít namodro takovej malej domeček, kterej daj k takovýmu malýmu jezírku, který tu maj a já dneska asi upěču štrúdl. Dokonce se mi podařilo ukořistit nějaký starý pečivo, tak budu mít i strouhanku :) tu se mi totiž nepovedlo v kredenci najít. Celkově tu mají jiné přísady a věci na pečení nežli mi. Třeba mouku mají již s kypřícím práškem povětšinou, o tom, že nevaří brambory s kmínem jsem se asi už zmínila a tak podobně.
Důvodem, proč vlastně píšu tenhle článek, je ned
ěle. V neděli jsme totiž jeli s rodinkou na rugbyový zápas do Watfordu. Hrál zde místní tým Watford Saracens proti týmu z Newcastlu. Byla to pro nás oba s Mírou premiéra. Nikdy jsme na žádném rugbyovém zápase ani na treninku nebyli. Cestu tam jsme absolvovali bez šrámu, i když Sarah je zajímavá řidička. Docela to strouhá. ne že by nejezdila bezpečně, ale občas jí to prostě ujede. Jednou málem zapomněla zabrzdit a když na to dupla, Míra málem prolít předním sklem, pak zas přejela obrubák, že jsme všichni nadskakovali a podobně. Ale jak říkám, nebojte se o nás, jinak jezdí bezpečně. To zpáteční cestu řídil Laurie, a ten to teda taky pěkně švihá. Před Welwynem nám praskl pás od přední brzdy, tak včera tu byl opravář to opravit. Tak jsme museli jet pomalu, ale dojeli jsme v pořádku.
No, zpět k zápasu. Jako, pro mě osobně, to bylo hooodně zajímavý. Byl to krásnej velkej stadion, za kterej bysme se v ČR vůbec nemuseli stydět. Čekala jsem teda, že bude víc lidí, byly zaplněný vlastně jen dvě a půl tribuny, na ostatní lidi nepouštěli. Ale fandí hezky. Měly tam plno vlajek a vždycky když se dělo něco zajímavýho, tak si všichni stoupali a tleskali. Hra samotná mě ale moc nezaujala. Je to celkem drsnej sport, ale pro mě málo akce. Myslim tim, že je sice zajímavý, když kupa chlapů leží na zemi a pere se o balon, ale víc mě baví, když se běhá. Bylo tam několik pěknejch akcí, když se někomu podařilo utéci a skoroval, ale jinak asi moc velkej fanda rugby nebudu. Možná to bude taky tim, že neznám pravidla a plno věcí mi nebylo až tak jasných, třeba proč furt zakopávaj balon a lidi jim za to tleskaj, jak kdyby daly gol...příští neděli se ale jedeme podívat na zápas přímo Jackoba, tak třeba to bude zajímavější, když budu znát nějakýho hráče a budu do toho trošku zainteresovaná, no uvidíme.
Jinak se tu pěkně zkazilo počasí. Jak bylo celý minulý týden krásně a svítilo slunce, tak tento týden je pořád jen zamračeno, prší a fouká vírt. Míra říká, že mu tohle počasí vyhovuje, ale já bych jen futr spala a potřebuju sluníčko na dobití energie...energii si tedy musím dobýt čokoládou, jinak to nejde ;)
Tak jdem zase pracovat. Míra se asi vrhne do natírání, ale to dřevo nechali venku a je to mokrý, tak bude asi muset ještě počkat a právě vedle mě koume barvu a moc se na to netváří, tak se asi ještě bude muset poradit, jestli to třeba zředit a čím :) no a já půjdu žehlit a jestli mi Sarah nenavalí nějakou práci (čekám, že v nejbližší době přijde mytí oken, pže jsou celkem špinavý), tak se pustim do toho štrúdlu.
Mějte se hezky, ahoj
Ája
