Uplynulý týden, sobotní relax a nedělní aktivity
Zdravím vás zas po nějaké době u nějakého určitě velice zajímavého článku. Předem se chci omluvit všem, kteří již netrpělivě očekávají nějaké fotky přímo naší hostitelské rodinky. Dáváme si trochu na čas, protože jak já, tak Ája se trošku stydíme za nimi přijít a poprosit je, jestli si je můžeme vyfotit 
... ale určitě se jednou odhodláme, slibuji.
A co se dělo zajímavýho uplynulý týden? No nejdříve počasí, to bylo hodně špatný, protože hezky začalo být až ve čtvrtek, jinak spíše pršelo. Proto se mi stále odkládalo moje natírání nějaké chajdy, kterou chtěli mít u jejich přírodního rybníčku. Nakonec jsem začal natírat ve čtvrtek. Rodinka si chajdu přála mít šmoulovsky modrou. Za přispění Áji se mi to podařilo dokončit v pátek, což rodinka uvítala, protože chajda již stojí na svém místě. Ještě tedy prý k ní přibyde jakési molo nebo co. Jinak natírání celkem ušlo, ale nic moc pro moje záda. Dávaly mi pěkně znát, že se jim tento druh práce nezamlouvá. Ale tak něco přece musím vydržet. Jinak celý týden probíhal jako vždy - pondělí a pátek úklid celého hradu a ostatní dny jiné aktivity.
Musím uznat, že tento týden byl opravdu náročný a v pátek večer jsme byli rádi, že jsme byli rádi. Proto naše sobota vypadala asi takto - budíček díky Áje byl něco kolem 11:00 
, poté následovaly aktivity jako válení se na křesle, válení se na židli, surfování po internetu, válení se v posteli a samozřejmě jsme to prokládali dobrým jídlem. No, docela mě to bavilo. Klidně bych to mohl provozovat celý rok.
Neděle už byla trochu aktivní, protože jsme byli zvědaví, jak hraje rugby Jacob, což je ten starší z kluků. Bohužel měl ale z pátka na sobotu skvělý nápad jet stanovat a pořádně nastyd. Ještě prý má astma, takže na hřišti vydržel něco kolem 5 minut a pak se odkašlal za postranní lajnu. Jinak rugby docela zajímavý, osobně mě to teda bavilo ještě víc než místní Premier league (ta rugbyová). Jsem ale fakt rád, že se věnuju sportu jen s jednou "neškodnou" raketou. Oni si tam dávají pořádně do těla a některý střety musí fakt bolet . Brrr. No to by bylo rugby, pak jsme se přesunuli zpět domů a já už byl rád, že nebudu muset nic dělat. Bohužel ale Ája sedla k internetu a v emailové schránce nalezla 2 emaily od jedné spolužákyně z kurzu, která nás zvala do městečka, kde právě studujeme, protože se tam koná něj
aký menší festival nebo co. No, musela mě pořádně ukecávat, ale nakonec jsem povolil a vyjeli jsme (poznámka od Áji: vydíral mě, že pojede, když zítra ráno vstanu na snídani já...). Tu spolužačku ještě s dalšíma 3 holkama jsme našli celkem v pohodě a vydali se na ten festival . Nevím, kdo jí tedy řek, že to je festival, ale nakonec to byla obyčejná pouť pro děti a s žádnými atrakcemi pro větší. Tak jsme se tam chvilku procházeli, ty holky si vlezli do domu hrůzy a šli jsme zpět do centra toho městečka. Jména těch holek si už nepamatuju, ale národnostě to bylo asi takhle: 3 Turkyně, 1 Francouzka, 2 Češi . No docela sranda, příští sobotu se s nimi (přesněji některými z nich) a ještě dalšími asi Turky chystáme dobýt Londýn. Tak jsem zvědavej.
Teď jsem při tom psaní úplně zapomněl, že jsme si poprvý vyzkoušeli stolní fotbálek, který je hned v patře nad náma. Zkušenosti jsem uplatnil a vyprovodil Áju 2:0 na zápasy (musim se přece pochlubit). Dnes jsme ale vyzvali Jacoba a on si nás sám povodil 3:2. No jo no, jsme tragédi, ale budeme trénovat a pak mu to určitě oplatíme.
No to bude asi všechno, co jsem měl na srdci, tak snad to nebylo moc nudný. Kdyžtak se vyjádřete a my se budem snažit psát nějaké kratší články.
Jo a nezapomeňte se kouknout alespoň na těch pár fotek, co se nám podařilo vyfotit.
Mějte se všichni pěkně.
Míra
