Áji a Záji blog

 Ahoj, jak se vsichni mate? Tak a je to tady. Jsem zpatky v Anglii a opet sama . Dlouho jsme s Mirou rozmysleli, zda se do Anglie opet vratime ci ne. Mirovi se vubec nechtelo, mne teda taky moc ne, ale nakonec jsem si rekla, ze kdyz uz jsem se rozhodla na rok odjet, tak pojedu. Mirovo rozhodovani trochu oddalila jeho zlomena ruka, jeste 14dni musi mit sadru, takze zustal doma, ale ted to vypada pro me dobre, pze mi rekl, ze za mnou pravdepodobne preci jenom prijede, tak uz se na nej moc, moc tesim, pze mi tu je samotne smutno.

 Jeste bych se chtela omluvit, ze pisu bez interpunkce, ale mam tu anglickou klavesnici, takze nez bych to tady nacvakala, uz bych asi odjizdela domu.

No, takze zakladni informace o nasi nove rodine vam myslim psal uz Mira. Stejne se o tom asi tak nejak prubezne zminim, takze nebojte, o nic vas neosidim.  

 K moji ceste. Vyjela jsem z Prahy autobusem, stejne jako minule se Student Agency, v pondeli 26. 1. a don Anglie jsme dorazili v utery dopoledne. Dokonce jsem v Londyne byli o hodinu driv, takze jsem mohla v klidku prejet metrem na vlakove nadrazi do Paddingtonu, tam jsem asi hodku pockala na vlak a vyjela jsem smer Totnes. Cesta byla tentokrat o mnoho poklidnejsi nezli poprve a podruhe. Ridici byli prijemni, zadna komplikace, ve Francii jsem sice museli otevrit zavazadlovy prostor, ale prosli ho jenom psi a my sli ven jen na kontrolu s cestovnimi doklady, takze zadne tahani a rentgenovani kufru jako minule, no a to same, krome cenichani u zavazadel probehlo na Anglicke strane. Cesta byla fajn i z toho duvodu,. ze autobus nebyl plny, takze muj soused si po prvni zastavce odsedl, tak jsem mela celou dvousedacku pro sebe. Jen nam posteli docela depresivni filmy. Nejdriv nejakou ceskou scince-fiction jak zabit Einsteina nebo co, pak Tajnosti, Jizdu a nakonec nejdepresivnejsi film Smrt krasnych srncu. Pak jsem taky byla docela prekvapena, pze skoro vsichni moji spolucestujici byli Romove, nemyslela jsem si, ze takhle vyjizdeji za praci...Takze moje cesta byla poklidna, jen se musim priznat, ze parkrat jsem chtela vystoupit a jet domu, pze se mi vazne styskalo. 

 V Totnes me uz mela cekat moje nova rodinka. Jen jsem si spletla cas prijezdu, takze jsem jim napsala v pet, ale vlak tam byl uz ve ctyri, coz mi nevadilo, alespon jsem se trosku zkulturnila a oni prijeli o 15 minut driv, takze jsem ani moc dlouho necekala. Musim rici, ze od zacatku je to tu absolutne jine, nezli v nasi predchazejici rodine. At uz to vezmu treba jen od mista, kde rodina zije. Na farme, skoro na samote, jaci zde ziji lide, ze tady treba neni ani moc cizincu a rodiny nejsou zvykle na au-pair, ze je to v podstate chudy kraj a podobne. I privitani bylo o hodne vrelejsi, oba me objali, proste je to tu jine no  A uplne jina bude i moje prace. Nebudu ani tolik uklizet, z pocatku skoro vubec ne, pze tady zatim maji uklizecku, uvidime pozdeji, jak to budu zvladat a jestli budu stihat uklizeni do toho vseho, ale budu se opravdu starat o deti. Abych se priznala, tak z toho mam trosku strach, pze ta Anna s Tomase, co tu byli pred nami, tu bydleli dva roky, takze ty deti s nimi byli od malicka, tak snad si na me brzy zvyknou...

Koukam, ze jsem toho napsala uz celekm dost, takze o tom, jak tu probihaly me prvni dny se zas rozepisu nekdy jindy, abyste se meli na co tesit. Omlouvam se za chyby, nebavi me to po sobe cist. Mejte se moc hezky, myslete na me, jak tu valcim. Ahoj

                                                                                                                                Aja