Od pikniku k pikniku a co se dělo mezi tím
Už je to čtvrtý den, co si užíváme naší skoro týdenní dovolené. Počasí nám tu stále přeje, takže, co víc si přát. Ale slyšela jsem, že i u vás padají teplotní rekordy, tak doufám, že trávíte volné dny pohodově jako my tu.
Minulou neděli jsme nádherné počasí využili piknikově v p
arku v Totnes u řeky. Takže jsme pili kafíčko, jedli bramborový placky, který jsme s Mírou skoro celé dopoledne patlali, hráli žolíky a procházeli se. Kolemjdoucí nám naše hody jen tiše záviděli. Občas přiběhl i nějaký ten zvědavý pejsek podívat se, co to tam tak voní.
Tři pracovní dny uběhly celkem rychle. Děti tu mají 14 dní prázdniny díky Velikonocím, takže jsem skoro celé dny trávila s nimi. V pondělí dopoledne je Richard vzal na chvíli s sebou někam na nějakou schůzku a za známou, takže jsem na starost dostala trochu toho pouklízení po víkendu a především žehlení, aby bylo vše připravené na středu a jejich odjezd na dovolenou. Kolem dvanácté pak Richard děti přivezl a vyslal nás na hoďku hrát si do parku na prolézačky. Což jsem tak nějak asi nepochopila, protože zrovna začalo pršet, my mu to říkali, ale on nás tam stejně poslal. Tak jako proč ne, děti si vzaly nepromokavý bundy, takže byly v suchu, až na to, že ta Velvetina nemá jaksi kapucu, ale problém byl jaksi v tom, že prolézačky byli díky dešti strašně kluzký, takže děti si pořádne hrát nemohly a už vůbec nepřišlo v úvahu se třeba klouzat, pže všude byly kaluže. Takže nám nezbylo nic jinýho, nežli se zabavit hrou na schovávanou a houpáním se na stromě. Kupodivu zůstali děti celkem suché.
Úterý probíhalo obdobně. Dopolko opět Richard děti na chvíli někam odvezl a já uklízela. K mé lítosti jsem se dozvěděla, že nová slečna na uklízení bude docházet jen jednou týdně, takže jsem uklízela sama, ale aspoň že tak. Jednou týdně se to dá. No a odpolko jsem opět nepochopila Richarda, když nás poslal s dětmi na pláž. Bylo sice krásné počasí a dát si nanuka bylo opravdu lákavé, ale řekl nám, že máme být do čtyř, kdy děti chodí na čaj k babičce, zpět, což znamenalo, že jsme jeli 30 minut tam a 30 zpátky jen kvůli asi 40 minutám, v kterých jsme stihli tak akorát slízat nanuk a mohli jsme zase jet zpět.
Ve středu jsem pak dostala bojovej úkol zabalit dětem věci na dovolenou. Neměla jsem ponětí, co všechno a hlavně kolik jim toho mám nabalit, ale naštěstí jsem dostala celkem veliký kufr, takže jsem jim tam toho dala raději víc, než míň. Čekala jsem teda, že si to pak zkontrolují nebo na to třeba rychle mrknou, ale Mel se mě při odjezdu jen mezi dveřma zeptala, jestli tam maj nějaký bundy a to bylo celé, tak doufám, že jsem na nic nezapomněla. Odjeli už kolem druhý, takže jsem zbytek dne měla volno. Jen jsem to pěkně zavařila klukům, pže měli práci hotovou asi už kolem jedné a Míra mi psal sms, jak to vypadá, jestli už odjeli, ale já zrovna měla plné ruce práce, takže jsem nemohla odepsta, takže normálně přijeli zpět a Richard, když je viděl, tak jim dal ještě jinou práci, takže se vrátili normálně ve čtyři. Nj, omlouvám se kluci :). Večer jsme šli s Mírou sportovat, tentokrát jsme zkusili squash. Moc nám to nešlo. Teda spíš mně, nějak jsem nestíhala Mírovi rány, mno, raději zůstaneme u našeho oblíbeného badmintonu. V příštím týdnu by mi měly přijít i potahy na pinec, tak snad začneme chodit i trenovat. Už jsme obhlíželi jaký mají v našem centru, kam chodíme, stůl a vypadal celkem pěkně, až teda na síťku, to budeme muset ještě nějak vymyslet...
Jinak Richard, chudák, si začátek tohohle týdne asi pěkně protrpěl. Nejdřív se totiž povedla jedna věc mně a pak jemu. Takže ta první. To bylo pondělí a Richard bral děti pryč a Rocky neměl svetr, tak jsem řekla, že pro něj dojdu a on takový, že nemusim, že mu může klidně půjčit svůj a já jsem to tak nějak nepochopila a myslela jsem si, že má třeba nějakej speciální nebo mu prostě půjčí svoji mikinu a tak říkám ok a on na mě, jestli jsem ten svetr už viděla a já jako pořád nechápala a říkám ne a pak řekl, že jsem vyprala špatně svetr a deku a že se to smrsklo. No já myslela, že mě omejou. A to sem si při tom dávala záležet a ještě naschvál jsem to dala na míň, aby se to nesrazilo. Prej to byl svetr od Diesela za 100 liber, ale říkal, že to neva, tak snad dobrý no... :( no a pak druhej den se zas povedla věc Richardovi, kdy vytopil kuchyň tak, že voda byla úplně všude, strop v místnosti pod kuchyní byl úplně promočený, linka pod vodou, až se dokonce na dvou dvířkách udělaly bubliny, takže je trochu zničená. On totiž ráno chtěl Richard umýt nádobí, nebo tam aspoň napustit vodu, aby se to odmočilo a slyšel pláč, tak běžel nahoru a na vodu zapomněl a ona tam dvě hodiny vesele tekla, protože ten malý záchranný odtok to nestíhal brát. Jen doufám, že nějak neobviňuje třeba mě, že jsem nestihla umýt den před tím to nádobí. Jenže já prostě nemám víte kde vrtuli a nemůžu zároveň uklízet a hlídat děti, aby něco nevyvedly... Takže bylo veselo.
No a od čtvrtka si už s Mírou užíváme. První volný den jsme využili k ležingu. Bylo i ošklivě, 
takže se to přímo nabízelo. Dopoledne jsme teda vyjeli na chvíli do Ivybridge, do místního charity shopu, což je něco jako secondhand a já si tam koupila puzzle, abych měla co dělat. Mají tam totiž puzzle třeba za libru, protože je už někdo skládal. Tak jsem zvědavá, kolik toho bude chybět, ale zatím to vypadá dobře, tak si aspoň pohraju a pak je můžu prodat za nějakou tu kačku třeba zpět. Večer jsme pak jeli hrát badminton.
V pátek jsme i přes zlepšené počasí pokračovali v ležingu. Tentokrát jsme ale měli tichou domácnot, protože jsme se ráno trošku chytli. Míra pak vyrazil do Plymouthu koupit si cestovní tašku, raketu na badminton a kytku, aby si to u mě vyžehlil. To pomohlo, takže jsme pak na večír vyrazili na vrbové proutky, aby si Míra mohl uplíst pomlázku. Měl tak na zbytek večera o zábavu postaráno. Nikdy ji totiž nepletl, takže to byla celkem sranda, určitě se podívejte na video. Musím ale říci, že nakonec jsme to podle návodu mého taťky a za mé pomoci, nějak zvládli. Tady ale pomlázku neznají. Oni slaví Velikonoce tak, že dětem poschovávají různé dobrůtky jako čokoládová vajíčka nebo zajíce všude možně a ony to pak hledají. Když Míra říkal klukům o tom, jak to slavíme my, tak se strašně smáli, ale hned mu radili, kde najít vrbu, aby mě mohl pěkně střízkat. Takoví dobráci to jsou...
No, v sobotu, včera, jsme pak zase kuchtili. Já jsem si udělala rajčatový salát podle taťkovýho receptu a k obědu jsme měli amolety. Ještě teď se oblizuju, jak to bylo dobrý. A navečer jsme jeli vyzkoušet Mírovu novou raketu na badminton. Moc mu to teda n
ešlo. Raketa nehrála sma,a jak si Míra naivně myslel a tak jsem ho pěkně vyklepla v jednom setu a v ostatních měl namále.
Dnes nás krásné počasí vylákalo na další piknik. Tentokrát až do Plymouthu, takže jsme to měli s mořským vzduchem. Ještě před tím, než jsme sebou plácli na deku, jsem Míru vyškolila v minigolfu, který tam mají. Byla to legrace. A nesmím zapomenout, že jsem ještě připravila pár vajíček na zítra v cibuli, abych měl Mírovi co dát, když už se dělal z tou pomlázkou a hlavně, aby už přestal otravovat, protože pořád škemrá, že chce vajíčkovou pomazánku. Tak to tu máme velikonoční. Dokonce jsem koupilaněco jako vánočku, tak si zítra dáme.
I Vám přeji hezké Velikonoce a chutnou vajíčkovou pomazánku.
Mějte se moc hezky, ahoj
Aja
<object width="425" height="344
