Novinky
Je neděle, venku slunečné počasi, posloucháme radio ok, Míra se pustil do počítání matiky a já se vrhla na článek.
Copak je nového. Máme tu poníka Taffi. Je tu už týden, ale ještě jsem se nedozvěděla, jestli s 
ní budeme mít nějaké povinnosti nebo tak. Zatím se o ní více méně stará Richard a Mel. Já s dětmi jí občas odpoledne uklidíme pár hovínek ze stáje, teda po zásahu hlavně Rockyho to vypadá tak, že jsou spíše přesunuty ze stáje před stáj, protože se mu je nikdy nepodaří pořádně hodit na kolečko a polovina tak skončí na zemi a následně na našich botách. Taky jsem měla tu čest ji dvakrát vést z ohrady zpět domů, což asi vypadalo tak, že Taffi vedla spíš mě a na konci provazu zavěšeného Rockyho, který se mi vždycky spíš plete než pomáhá a můžu mu vystvětlovat tisíckrát, že se nesmí ometat okolo jejího zadku a stejně ji vždycky obchází těsně za ní. Jsou to tak celkem nervy, bojím se, aby se dětem něco nestalo, ale je jí prý už 13 a je na to nějak speciálně vycvičená, takže by se nemělo nic stát. Ale na druhou stranu mě to hrozně baví, vždycky jsem si přála mít koně a taťka říkal, že kdyby jsme se segrou škemraly ještě o trošku víc, že by nám ho děda snad i koupil. Záhadou mi ale je, že na něm ještě nejezdili, tak nevím, jestli čekají, až se Taffi pořádně zabydlí. Jsem zvědavá, jestli budu moci jezdit taky. Mel se mě ptala, jestli jsem někdy jezdila a že ji budu pomáhat, tak uvidíme.
Žádná jiná závratná novinka tady snad není. Opět jsme tento týden hlídali a Richard přišel až ve tři. Míra šel naštěstí spát dřív a já teda dostala příští odpolko volno, ale i tak by se mohl trošku krotit. Včera nás taky trošku naštvali, protože v pátek odjeli na nějaký velký koncert a já měla děti na starosti celý pátek, Rocky u nás i spal (to zas byla sranda, napíšu o tom později) a oni se měli vrátit v sobotu v poledne. Ráno volali, že přijedou v jednu a nakonec kvůli zácpě přijeli až po druhý. Tak jsme čekali, že nám dají v pondělí volno, když jsme neměli skoro žádný víkend, ale to se nekoná a navíc byli takoví divní, že se s námi ani nic moc nebavili, tak snad bude zas všechno v pohodě, ale volno asi moc nebude, protože je tu opět hezky, takže očekáváme hodně lítání, a tím pádem hodně hlídání. Tak snad to nebude tak hrozný. A vlastně ještě jedna věc nás tak trošku rozčarovala. Richard se mě ptal, jestli ještě pořád topíme, že platí hodně peněz. Tak jestli bychom mohli netopit, když je venku už tepleji. Nj, jemu se to lehce řekne, jenže tady i když je venku pařák, je prostě zima, protože to tu je pod stromy a za celý den sem slunko nekoukne a u nich v baráku to je naopak. Stačí trochu zasvítit a mají tam Palermo. A to si ještě nemyslím, že nějak plýtváme. Asi moc vyváříme a moc se mejem :) Ale teď už taková spotřeba opravdu není, tak snad to bude v pohodě.
Tak to by bylo z té stinné stránky a teď k tomu lepšímu, co se tu děje :). S Mírou jsme v plném pingpongovém treninku. Už jsme si pořídili lepší síťku, tak se Míra nemá na co vymlouvat. Dokonce jsme začali pracovat i na fyzičce, jestli se to tak dá říct. Míra se nadchl pro běhání a tak vstáváme jak blázni dvakrát v týdnu před šestou, abychom si šli zaběhat, ale řeknu vám, že je to paráda. Pak se cítím celý den fakt skvěle. Teď máme ale se vším útrum, protože si Míra udělal něco s nohou, asi si natáhl nějakou šlachu a už od čtvrtka ho to strašně bolí, takže teď trochu lenivíme. Snad to bude brzy v pořádku.
S dětmi je teď strašná legrace. Hlavně když je s námi Míra a blbnem. Oni sice pořád říkají, že ho jako nemají rádi, dělají si z něj legraci, že vypadá jako holčička, když má čelenku a říkají mu Rosie, ale vždycky se ptají, jestli s námi pojede lítat a chtějí si s ním hrát, tak je to vždycky takový fajn, když jsme všichni. Tuhle bylo zase lítání a měli jsme piknik, tak Míra dělal bubliny bublifukem a děti je honily, tak byla sranda nebo s nimi maloval na mušle. Největší sranda je ale v poslední době s Rockym. Ten hýří hláškama. Tak třeba jsme byli na pikniku a normálně jíme a koukáme na balon a on se mě najednou zeptá a proč tady vlastně jsme? Tak co mu na to máte říct? Tuhle mě dostal, když se mě ptal, kam odtýká voda z umyvadla, tak jsem se mu to teda snažila nějak vysvětlit a pak když jsem mu na sporáku ohřívala jídlo, tak byl úplně udivenej, co to tam je za oheň a co to jako dělám, protože u nich doma to za prvé ohřívají v mikrovlnce a pak normální sporák nemají. Buď mají tu jejich agu, jak jsme o ní psali a nebo takovej sporák bez plotýnek. Nejvíc jsme se ale nasmáli v pátek, jak u nás spal. To měl věci. Já jsem ho převlíkala do pyžama a dávala mu plínku a nevim jak, ale za chvíli byl mokrej, tak jsem mu dala novou plínu na noc a jiný trenky od pyžama jsem neměla tady, tak jsem mu nechala jen tu plínu a on v pohodě a asi po hodině najednou na mě, hej Alena, já nemám spodek, kam zmizel? Jen škoda, že to takhle nevyzní, ale to byste ho museli vidět, jak to vždycky ještě říká. Teď jsem si vzpomněla na jednu Velvetinu hlášku, když jsme šli a viděli na zemi ulitu od šneka a Velvet ji sebrala, šnek v ní už nebyl a ona povídá, jé, šnek asi utekl. Je s nima prostě sranda i když občas bych je nejradši...Hlavně mi je záhadou, že když něco děláme, tak jsem vždycky špinavá víc jak oni.
To by bylo asi tak vše podstatné za uplynulých 14 dnů. Nafotili jsme zase nějaké fotky, tak se podívejte a přidávám ještě videa z našeho pátečního výletu do Jumpu, kde děti mohou blbnout na takových skluzavkách, prolejzačkách a tak a pak tam mají na půl hoďky takový tancování a zpívání, tak jsem z toho něco natočila, doufám že ty dva rošťáky mezi tou změtí dětí poznáte :)
Mějte se moc hezky,
Ája
