Áji a Záji blog

 Po delší době opět ahoj :) a možná je to i ahoj poslední, protože s naším ultrarychlým tempem to vidím na to, že už se k dalšímu článku asi nedostaneme. Třeba přijde něco závěrečného z Pardubic, uvidíme :) Už se domů strašně moc těšíme, jen pořád nevíme, jestli vůbec sbalíme. Vypadá to, že k našim čtyřem obr taškám budeme muset dokoupit ještě jednu tu nejobrovitější tašku, abysme tam všechno nacpali. Dnes by měla proběhnout balicí zkouška, tak jak jinak, uvidíme :))

 Ale teď už od toho co bude k tomu, co bylo. Minulý čtvrtek a víkend byly naprosto pohádkové. Vše začalo už ve středu večer, kdy nám Richard nabídl, jestli nechceme letět balonem, že má několik prázdných míst. Takže jsme druhý den ráno v 5:40 vyrazili, abysme si to konečně vyzkoušeli na vlastní kůži. Bylo opravdu nádherné počasí, dokonce jsme letěli nad Dartmoorem, tím jejich přírodním parkem, za letu jsme dostali šampaňské, při přistání nás přivátaly kravičky a dokonce jsem se prošla uvnitř nafukujícího balonu, takže co víc si přát. :) Jen sme během letu ztratili jednoho pasanžére, který za letu vyskočil. Ale nebojte, měl padák a říkal, že si asi před 41ti dny byl zaskákat u nás v Příbrami. Dokonce to vyslovil celkem hezky.

 O víkendu jsme se pak vydali na náš dlouho plánovaný výlet po jedněch z nejznámějších památek Anglie - hrad Warwick, rodiště Williama Shakespeara Stratford Upon Avon, Bath s románskými lázněmi a Stonehegne. Musím říct, že celý víkend jsme měli sakra štěstí. Počasí nám vyšlo jak nejlíp mohlo. Trochu jsme se toho obávali, protože poslední dny stály opravdu za starou botu. Takže v sobotu ráno jsme se vydali na třáhodinovou cestu autem na hrad Warwick. Jeli jsme skoro pořád po dálnici, takže taková jednotvárná cesta plná dopravních nehod a zácp. Nejprve jsem potkávali nehody jen z druhého směru. Viděli jsme jich asi pět, než konečně přišlo i na naši stranu, takže jsme zkejsli asi na 45minut v pěkný zácpě. Ale byla to celkem sranda. Všichni vylezli z aut a začali si mezi sebou povídat. Viděli jsme taky přehlídku psů, jak je tam všichni páníčkové hned začali venčit. Hoší pak ale bylo to rozbitý auto, kvůli kterýmu jsme stáli. Všechny bouračky, který jsme viděli, byly vlastně zapřičiněný karavanama. Jezdí jich tu strašně moc, asi jejich způsob trávení prázdnin. Takže jsme viděli karavan obrácený na boku, na kterém vieslo auto jak nějaká hračka, no a pak to naše autíčko bylo pěkně slisované. Asi smyk, oni to totiž s tim doela řežou a ten karavan se za nima pak jen vlní na takovejch malejch kolečkách. Docela jsme se pak s Mírou báli, ale naštěstí se nám nehoda vyhla. Pak už jsme dojeli na hrad. Měli jsme asi 3 hodiny zpoždění z našeho plánu a tak jsme na prohlídku měli asi tak tři hoďky, abysme stihli ve Stratfordu otevřenej baráček, kde se narodil Shakepsear. Ale líbilo se nám tam tak, že jsme tam nakonec zůstali skoro až do zavírací doby a tak jsme si to ve Stratfordu prohlédli večer jen z venku, ale za to jsme se tam projeli na lodičce a já se nacpala v místním fast foodu :). Čekala nás nejdobrodružnější část akce a to spaní. Jelikož jsme klasický Češi a snažili jsme se ušetřit, rozhodli jsme se spát někde na odpočívadle nebo benzince. Vyhlídli jsme si jednu takovou pěknou, která na to byla speciálně zařízená, dokonce jsme tedy i přes náš plán museli zaplatit za to, že tam můžem být přes noc. Tak jsme si v autě pěkne rozestlali, vezli jsm es sebou i peřiny :), Míra se navečeřel v KFC, vyčistili jsme si zoubky a mohli jsme jít spát. Moje čištěná zubů bylo teda zajímavé, protože se tam zrovna připravovali dio akce nějaké lehké ženy, které se tam asi i celkové myly, jedna si tam v umyvadle i holila, a z venku už na ně netrpělivě volal nějaký pán, odhadla jsem ho na pana pasáka, mno, takže sranda. Spaní nás nakonec mile překvapilo. Sice jsme se nemohli zamknout, protože když jsme se o to pokusili a následně se pohli, spustil se nám alarm, ale vůbec nám nebyla zima a na sklopených sedačkách to nakonec bylo fajn.

 Druhý den jsme pak vyrazili na druhou řást výletu do Bathu a Stonehenge. Při každé prohlídce jsme dostali do ruky něco jako telefon-vysílačku, kde měli namluvené průvodce. To byla sranda, jak tam s tim všichni chodili. Jen bych chtěla vidět někoho, kdo by to třeba v Bathu vyposlechl celý. Míra, ten z toho byl přesycen už za 10 minut, já to vydržela asi hodinu, ale celkově to snad muselo trvat tak pět, takže to vypadalo asi tak, že na začátku tam s tim chodil každej pěknej od čísílka k čísílku, vysílařku na uchu a nakonec tam už poslouchal jen málokdo a všichni spíš jen koukali. Zpáteční cesta se už obešla naštěstí bez nehod, takže jsme k večeru dojeli domů, až na pár puchýřů z bot, v pořádku. Jestli se chcete podívat, jak to tam mají moc pěkné, tak koukněte na fotky a pár videí. Mělo by tam být asi vše podstatné, jen teda škoda, že jsme nenatáčeli vrh ohnivou koulí ze starověkého praku. Tam byl takový vrhač, nemám odhad, takže když řeknu 5 metrů vysoký, moc mi nevěřte, ale prostě byl obrovskej a na závěr dne z něj měli vystřelit. A my si s Mírou pořád mysleli, že to bude jako jen tak, že to jen jako ukážou jako jak by to vypadalo, a že nakonec nevystřelej, ale oni to nakonec fakt vypálili. Takovou velkou ohnivou kouli, letěla asi 60 metrů. Pěkný. Možná to někde najdu, jak to točil někdo jinej, tak to sem taky dám.

  Tak to byly naše poslední výlety tu :(( Bude se mi po tom všem moc stýskat, ale jak se říká, všude dobře, doma nejlíp, takže hurá do toho balení.

 Mějte se moc hezky,

ahoj

                                                                                                                                            Ája

Katapult