Áji a Záji blog

Takže prvně všechny, co ještě čtou tenhle web zdravím (už vás ale moc není). Ája mě konečně donutila něco ze sebe dostat. Musím se přiznat, že od začátku, co jsme v téhle druhé rodině jsem na to psaní neměl vůbec chuť. Dneska ale chuť docela je, takže si můžete počíst. Nevím teda, jestli to nebude moc dlouhý a jestli nebudu moc skákat – je toho tolik a nevím, co vybrat.

Prvně bych začal o mojí práci. To byla myslím i poslední věc, kterou jste ode mě viděli v mém posledním článku. Ještě jednou to ale shrnu – stalí moji spolupracanti jsou 3: Jack(20 let), Matt (cca 28 let), Alan (cca 30 let). Jack je pořádná hrana, má krátký vlasy, zdá se mi, že jeho velký vzor je právě Matt s Alanem a snaží se jim stále nějak vyrovnat – zatím marně. Všimnul jsem si také u něj, že má takový zajímavý tik nebo jak to nazvat. Prostě, když mu někdo například něco vytýká nebo když dělá něco u čeho si není tolik jistý, tak se mu rozklepe pravá ruka – nebo spíš rozškube, prostě s ní nekontrolovatelně hýbe. Matt už pracuje u Richarda cca 12 let, všechno zná a asi už ho tady nemůže nic překvapit. Na to, že mu je jen cca 28, tak má ve vlasech docela dost šedin. Taky si rád dá často pivo – teda spíš ho pije každý den (taky je to vidět na jeho pupku). To je ten, co se líbí Áje, a myslím, že mají i jednu společnou vlastnost, nebo spíš úchylku – taky si skládáte například alobal po snědeném jídle do přesného čtverce a až poté ho vyhodíte do koše? A taky se ještě předtím téměř mazlíte? Jinak tihle dva (Jack a Matt) jsou hodně dobří kamarádi, bydlí ve stejné vesnici asi 5 minut od nás (South Brent). Poslední z té stabilní party lidí je Alan. O tomhle člověku bych asi mohl psát hodně dlouho. A rozhodně ne kladně. Už po prvních dnech mi bylo jasné, že si s ním nebudu moc rozumět. Stejně jako Matt pracuje u Richarda kolem 12 let. Navíc si ale Alan hraje na šéfa, což mi vždycky na každý brigádě vadilo – někdy to ale vypadá tak, že jen stojí a říká, co má kdo udělat. Je to typický farmář, vlastně jediný 2 věci, o kterých se dokáže bavit, jsou traktory a slepice. On se moc nezamlouvá ani Jackovi s Mattem – včera ho pěkně pomlouvali. Taky z nich vypadlo, že Alan bere 130 liber denně, což měsíčně je po přepočtu zhruba 80 tisíc. Kromě těchto 3 stabilních kolegů se tady ještě každý týden alespoň jednou objevuje Robert, Richardův synovec. Nevím přesně, kolik mu je, ale řekl bych, že bude něco kolem Jacka. Asi má zajímavou minulost, nejspíš dřív bral drogy. Poslední kolega, který se tu objevuje jednou za týden je Mark. Odhad bych ho tak těsně nad 30 roků. Ten se tu začal objevovat až nedávno a povahově se mi zdá fajn. Naší náplní práce je stále to samé – většinou pracujeme po firmě, která vyměňuje dřevěné kůly s telefonními kabely – ořezáváme místa, kde se větve těch kabelů dotýkají. Pak to jsou ještě práce na zahradách nebo na jiných místech. Alan s Mattem šplhají na stromy a my ostatní jsme dole s tím, že já jsem většinou ten, kdo strká ty větve do drtičky, co z toho dělá třísky. Druhá část naší práce je tady na pozemku, kde se skladují ty větší kusy dřeva, které se přivezou. Ty se musí rozsekat na menší kusy (pomocí mašiny, co je připojená na traktor) a poté hodit pod střechu na uschnutí. Pak taky občas něco Richard chce taky na baráku nebo okolo. Já taky ještě vlastně sekám trávu – sekačkou (někdy ji vyfotím, dobrý vozítko) a pak i křovinořezem. Poslední věcí, která mi přibyla před týdnem jsou prasata (samozřejmě ještě krmím slepice). No, to by k tomu shrnutí snad stačilo, doufám, že jste si udělali nějaký obrázek, jak tady makám – je to pěkná makačka, ale když si tělo zvykne, tak se to dá vydržet. Jen jsem si včera spálil celý záda, protože jsem pracoval bez trička. Ze začátku jsem se taky obával, že bych mohl dostat padáka, protože moje manuální zručnost je na bodu mrazu – a například znalost aut atd. není o moc lepší, takže když se něco takovýho dělalo, tak jsem spíš jen pozoroval. Ale ta hrozba už je snad zažehnána, takže doufám, že až se vrátím, bude ze mě o trošku větší kutil. Uvidíme.