Áji a Záji blog

 Zdravím vás z konečně slunné Anglie. Po propršených a profoukaných čtrnácti dnech bylo konečně na čase. Předpověď nám nyní přeje a tak snad budeme o víkendu moci vyrazit i někam do přírody a ne jen někam, kde se můžeme schovat před deštěm, takže na nákupy. Pravděpodobně budeme mít tento víkend i prodloužený, pže v pondělí tu opět slaví nějaký svátek, tak snad dostaneme volno. Předem se omlouvám za chyby a překlepy v dněšním článku, ale trochu se mi zavírají oči, pže Richard opět protáhl babysit až do půl třetí ráno. Mno, nemám ani na co si mocstěžovat, pže mi teď dal na odpolko volno, ale chudák Míra, který opět držel se mnou, ještě pracuje...a na večer jsme si zamluvili stůl na trenink, tak to asi bude zase sranda...kolem našeho pinčesu v Anglii máme spoustu novinek, byli jsme na otevřeném treninku v jednom klubu v pinčesu a o týden později jsme se zde zúčastnili i turnaje, ale víc o tom teď psát nebudu, Míra totiž dostal záchvěv, že by něco napsal, takže to je jeho parketa :))

 Takže se pusťme do toho ostatního, co se tu za poslední týdny seběhlo. Začnu smutně a to pohřbem. Chcípla rybička. Nejdřív jedna a dnes i ta druhá. Sranda byla, že den před tím, než umřela ta první, se mě ještě Granny ptala, jak se mají rybičky, že se diví, že ještě žijou a druhý den bylo po ní. Tak jsme s dětmi vykopali pod jedním keřem hrobeček a Velvet na něj pak natrhala ještě kytičky. Tak to bylo takový smutný. Ta druhá pak vypadala celkem dobře, ještě v pondělí jsem jí to myla a dneska už plavala bříškem nahoru. Tak snad je to se zvířaty přejde, protože teď v neděli dovezli čtyři prasátka, takže se Míra stará nejen o slepičky, ale i o ně. Jsou prej roztomilá. Já je ještě neviděla, ale chystám se dneska, tak je i vyfotim. Ten Tomáš, co tu byl před námi, prasatům prej i pouštěl radio a tak, tak uvidíme, jak si je zamiluje Míra :)) zatim se ho prej bojej.

 S Granny byla taky sranda minulý týden, když dávali Eurovision. Se na to dívala a pak se mě ptala, co to jako znamenalo ta naše skupina, že to nějak nepochopila, co to mělo být. Že si myslela, že je to pěvecká soutěž a co to měl na sobě, no sranda. My jsme to s Mírou sledovali taky. Finále bylo moc pěkné, já bych se nedokázala rozhodnout pro koho hlasovat. Dobrý bylo, že tady v televizi k tomu dávali anglické titulky, takže jsme věděli, o čem všichni zpívají. Akorát to tady komentoval nějakej Angličan, měl teda docela dobrý hlody, ale když naše republika říkala svoje výsledky a řekli, že dávají hlasy Rusku, tak začal něco říkat, jako že se není co divit, matka Rusko, mno, takový hlody měl na všechny. Ale celkově byl fakt docela vtipnej. 

 Děti jsou hodné. Akorát jsou chudáci pořád samá modřina nebo škrábanec, jak sebou vdycky někde fláknou nebo tak. Minulý týden si chudák Rocky zvrtnul nohu, tak ještě teď trochu kulhá, ale snad to bude dobrý. Ona mi totiž Velvet začala ukazovat, jak umí skákat daleko a pak skákala ze schodů a samozřejmě Rocky to začal dělat taky a pak už byli docela vysoko, ještě jsem mu říkala, ať neskáče, ale než jsem se stačila otočit, odhodit z rukou všechny věci, co jsem zas táhla s sebou, tak skočil a samozřejmě špatně došlápl. Ale tak hlavně, že to nebylo nic horšího. Ani nateklý ani barvu to nemělo. Jen Richard měl trochu strach, aby to nebylo zlé, pže prý dřív měl Rocky něco s bokama nebo tak něco, ale byly na rentgenech a prý by to mělo být ok. 

 Jinak děti teď mají opět novou atrakci a tou je domeček na stromě, který jim Richard postavil. Tak si tam teď docela často hrajeme. Taky ho pak musím vyfotit.

 Ze čtvrtka na pátek jsme tu měli nájemníka. Richard s klukama totiž jeli v pátek ráno pracovat už od pěti do rána, tak mi dal navybranou, jestli chci taky vstávat tak brzo a nebo, že Velvet bude spát u babičky a Rocky u nás, takže večer nám ho sem celého natěšeného, když jsme přijeli z treninku, Richard donesl. To bylo takový legrační. Nejdřív když jsem odcházela od nich jako obvykle, tak začal brečet, že chce jít se mnou hned a bál se, že to přespání nebude, ale tak nakonec jsem ho utěšila, že s Mírou jedeme trenovat a ať si jde zabalit baťůžek a že pak hned k nám přijde. A pak když přišel, to už bylo kolem devátý hodiny a to už obvykle spí, tak nechtěl jít spát a chtěl vydržet být s námi vzhůru. My jsme se zrovna dívali na Eurovision. Tak ještě teda ocenil krásy jedné zpěvačky, která měla krátké růžové šaty, tak říkal, že se mu líbí, ale pak už ho to opravdu přemohlo a usnul. Ráno mě probudil asi ve čtrvt na sedm brekem, tak jsem si k němu šla lehnout, tak mi dával pusinky, to bylo takový hezký a pak už jsme vstali a koukali na pohádky. Byl opravdu roztomilej. Ten den jsem pak vzala děti dopolko na výlet do akvárka, jak jsme tam už jednou byli. Měla jsem teda v plánu s sebou vzít kočár, kvůli té Rockyho noze, ale nepřišla jsem na to, jak ho složit do auta, takže jsem Rockyho celé dopoledne nosila na ramenou. Mno, řeknu vám, že už po prvních krocích jsem nemohla.

 O víkednu jsme byli na výletě v Exeteru. To je tady takové větší město, tak jsme ho konečně prošli i po památkách a ne jen po obchodech :) teda, ještě jsme se stavili v Mekáči jako pokaždé, to by jinak Míra nepřežil :) 

 To bude asi tak nějak vše, co se tu seběhlo. O tom pinčesu teda více Míra. Tak snad se dočkáme :)

 Mějte se moc hezky,

 ahoj

                                                                                                                            Ája